Listopad 2016

Lahodná rýmička

15. listopadu 2016 v 14:59 | Matka Mona |  O všem okolo
Tak nemoc pokračuje. Z prvotního nadšení a chuti dovádět bez ohledu na strach z přenosu bacilů a jakž takž nepřehnaných ataků projevů se stalo otravný slzení a dávivej kašel, však víte.

Teď mi ale rýma dala hezký dárek: kvůli téměř necítění chutí jsem zjistila, že jsem pila kafe s zkyslým mlíkem.
Pociťovala jsem něco divnýho, ale říkala jsem si že to zkažený bejt přece NEMŮŽE.... jenže ono očividně bylo, bleh.
Doneste kýble, ať mám kam blít :))))))))))))))


Prvotní sníh roztál a tak je zas všechno nudný. To ani tak nevadí, protože bych ten sníh beztak necítila, ale jsem ráda, že to roztálo hlavně proto, že se všude začaly rojit davy a dělalo se, že jsou metrový závěje a zkoušeli se rozpadající sněhuláci a andílkové a koulovačky, který se rozpadly ještě dřív, než do někoho napálily. Všichni prostě dělali že ZIMA JE TU a hrozně dělali bordel a nejhorší bylo, když začal o půlnoci a v pět ráno jezdit takovej ten chodníkovej odhrnovač a škrkal tou vidlicou o dno chodníku, protože ty dva cenťáky sněhu prostě odrhnovat nemusel žejo.... Prostě trapas.

Vůbec mi nepřijde, že budou Vánoce. Nic nechci, nic mi to neříká, neumím si představit, že tu bude i ona. Budou to nejspíš uřvaný Vánoce s trapným pozováním v stromku alá ONA V KOŠÍKU. ONA V ČEPIČCE. ONA S MAŠLIČKOU NA HLAVĚ. ONA MEZI DÁRKAMA apod. Prostě klišoidní fotky. Na to ať zapomenou. Ještě štěstí, že třeba těhu fotky a poporodní fotky naháčů v náruči rodičů jsem kategoricky odmítla.
Nesnáším totiž jakýkoliv trapárny, za který se navíc těžce platí a který mají všichni okolo.

Tyhle dny by byly fajn - my bez děcka, s možností prochrápaných dní, bez úkolů, sami s tv a žrádlem ( na nic víc není energie ani chuť, he he), jenže fouká jako kráva a tak nám moc nejde net. Nemůžeme hrát, sledovat videa nebo něco stahovat, prostě pruda. Hotový spiknutí okolností.


Aspoň že knížky nemůžou přestat jít kvůli signálu nebo nejdou smazat ze systému :))))
Teď jsem dočetla něco o zabijácké vysokoškolačce, která byla magor a rozsekávala spolužačky, na který žárlila. Polici jasněže mistrovsky oklamala, takže ji vyšetřovatel miloval a pomohl jí získat novou identitu, páč vystupovala jako chudinka žejooo :(
Tyhle knížky mě pěkně serou, protože jsou typický a ohraný, no nicméně se to dalo a já jdu po porci vyhřeznutých střev a useklých hlav jíst krvavě rudej gulášek.


Pěkný bejvání přeju vám.

Nemoc nás osvobodila, juchů !

11. listopadu 2016 v 20:56 | Matka Mona |  Me+my baby
Za normálních okolností bych byla už od půlky týdne zvadlá, protože o víkendu nás čeká zatěžkávací zkouška.
Musíme totiž hrát svou roli - rodiče - a být s ní sami.

Jsme hromadně odlifrování na chatu a je nám razeno pouze přes Skype. Tam se starejme jak chceme.

Praxe tím pádem pokulhává. Co se potřebuje, to není najito. Co se k utření nebo umytí nehodí, to se použije. (kýbl, utěrka, novodobě propírané nevhodné jedovaté ubrousky na odličování, jednou to byla i ponožka ).
Prostě jsme hozeni do vody. Každopádně jsme ale vítaným zpestřením doma zůstavších rodičů. Někdy taky pohoršení, jasněže.

Nejhorší je to kvůli té manipulaci s ní. Ne to, že něco potřebuje pravidelně, ale vzít ji a udělat to. Okoupat, přebalit, nějak pochovat nebo co...pořád se všelijak houpe, sjíždí, klesá, převažuje se a vůbec nedrží. Je to jak gumová panna. Jenže s tou můžete zatřást, jenže s miminem ne žejo.
Docela se těším, až bude sedět, protože to bude snažší a nebude pořád vyžadovat nošení nebo co to chce.
Máme docela problém na ni sáhnout a tak ji hlavně sledujeme a divíme se. Divíme se tomu, jak vypadá a hlavně jak se šklebí.
Prázdná dásna jsou rozšklebený a ječí, až se třese.
Z toho má člověk chuť ječet taky.

Teď jsme ale nachcípaní, dotáhl to Kai ze školy, a tak zatímco mi teče z ucpanýho rypáku, rodičové rodičují na chatě sami. Mají důvod si to užít: místo tří děcek mají jen jedno. ♥
Neměla bych to asi říkat, ale teď se nám to vážně hodí. Sláva virům !

Uražené matky blokují

4. listopadu 2016 v 12:16 | Matka Mona
Tak se přání rozvzteklených samic mamynkovských splnilo a KONEČNĚ mě po hromadném a jistě vysilujícím nahlašování za mé hrůzné přiznání, že praktikuju Estivilla a nekojím, zablokovali.
Ale to nevadí žejo ...najdu si milé kamarádky s pochopením pro normální výchovu jinde, takže díky moc za zábavu ♥

Frankensteinova nevěsta

3. listopadu 2016 v 18:56 | Matka Mona |  Me+my baby
Právě jsem dočetla Frankensteina a trochu si připadám jako ten Netvor. Netvorem jsem se stala svým neuváženým krokem a snahou o pokec, z čehož se spíš stal držkomlat a já se z toho už teď nevyvlíknu :)
Rada dne zní: nechtějte radu po lidech, kteří jsou na vaší straně barikády, ale cítěj to jinak, protože idiotem budete jedině vy :)

Že o co jde a proč mám tak blbej první příspěvek, tématicky vhodnej pro téma KDYBY SE DĚJINY ODEHRÁLY JINAK? ... o to, že jsem špatná matka a nejde mito změnit.
Naše dítě je chudák. Má tátu a mámu ze střední, kterým nedochází, že ona je jejich dítě a ne ségra a o kterou se přetahujou dvoje prarodiče. Je ještě mrně, ale natuty cítí, jak se to má a šíleně tím trpí a do budoucna se s ní stane nezvladatelnej hajzl, protože se mi Estivillova metoda nezdá až tak hroznou.

Když jsme byli včera na procházce s Kaiem ( na NUCENÉ procházce!), tak jsem mu o tom povídala. On, jakožto "muž", který i nadále chodí do školy a chrápe tam na lavici, protože ona v noci řve, to nechápal a nepřišlo mu divný, že by desítky cizích ženských mohlo nasrat, když jsem se jim vylila a chtěla rozluštění, jestli je normální, že cítíme to co cítíme.
On bez zaváhání řekl že to normální jasněže je, protože se prostě narodila kvůli něčí chybě a že za to, že tu dnes je, můžou naše rodiče. ( aha, vlastně prarodiče ! )
Protože oba víme, jak a proč se to stalo, nepřijde nám to divný, ale cizím lidem jo.
A až díky té včerejší debatě mi došlo, jak ten příběh musí vypadat.

Že to prostě fakt vypadá jako šoust dvou puberťáků, kteří na sebe narazili na diskotéce, ojeli se opření o zeď a teď je sere, že je rodiče donutili nechat si to děcko. Že jsme fakt svině a týráme ji tím, že ji nenosíme přilepenou k sobě nebo že nám v břichách necvrlikaj láskyplní motýlové.
Je úplně jedno co si o vás myslí banda bydlen někde na diskuzi, ale stejně to vnímají i nezasvěcení okolo a to je potom blbý.

Když jsme ji šli prvně ukázat do školy, seběhla se celá třída a všichni se sápali po nosičce a hrabali na ni a šťouchali a šišlali a úči ji rvaly ven a tahaly ji a ona spala a zasypávaly nás divnýma otázkama: délku času dotepání pupečníku .. nechala jsem si placentu nebo udělala její barevnej otisk jako obrázek na zeď? Cože, že císař? Proč to, přišla jsem o první setkání s ní a nejvíc mě zabilo NA KOHO JE PODOBNÁ? ... Na koho asi když je Kai asiat a ona má šikmý oči žejo :p
No a my tam stáli a zírali jeden na druhýho, že co jako máme říct... a v tom viděla třídní problém. Když jsme odjeli, zatepla volala mámě, že to co s náma je. Že prostě chtěla vidět štěstíčko a radost a že viděla akorát dva nasraný ksichty.
Máma, nevědivší, jestli jí to má odvyprávět nebo ne, jí řekla že na tý mateřský zůstanu a položila to.
Od té doby vím, že není dobrý ji nikde v kolektivu očekávajících nadšenců ukazovat, protože jim nemám co říct.
Nic o ní nevím. nevím co o ní říct. Jak jí? Asi normálně. Kolik? Nevim, měří jí to máma. Kdy usíná? No jak kdy žejo... Kolik váží? Nevim, píše si to máma a já ji moc nenosim, tak to prostě nevim... A ani mě to nezajímá.
Hlavně že má v čem být, že jí mám co dát jíst a že má kde spát.... co víc vědět, ne?!

Vzhledem k tomu, že je problém to, že vůbec nechápeme její přítomnost, je nesmysl po nás chtít nějaký hodnoty nebo datumy očkování. A nebo nějaký výlevy lásky, fotenky, otisky nožiček a první náušničky.
Je mi to nějak tak fakt jedno.
Nebere mě to a nezajímá... při pohledu na ni cítím pohled mimina nebo vidím spící hlavu, ale nic mi to neříká. necítím, že je moje. A ze mě.
Stejně jako jsem nic necítila s břichem, necítím nic, ani když je z něj venku.
Jsem hodna potrestání že?

Nevadí.
Do mě.
Vždycky mě lákalo BDSM.